Onemocnění, které se může u AUO objevit a testuje se:

​

      Oční onemocnění

HSF4: (Hereditární katarakta):
HSF4 je genetické onemocnění australských ovčáků. Jedná se o mutaci genu, která je spojená s vyšší pravděpodobností rozvoje šedého zákalu. Katarakta neboli šedý zákal je definována jako porucha průhlednosti oční čočky a patří mezi nejvýznamnější příčiny slepoty u psů. Její vznik může mít na svědomí mnoho různých faktorů. Katarakta může být buď dědičného původu, to je tzv. primární katarakta, která je způsobena genetickou mutací nebo se může vyvinout sekundárně jako doprovod jiného onemocnění. Sekundární katarakty vznikají například následkem zánětu oka, traumatu, působením toxinů, ale také mohou doprovázet jiná dědičná oční onemocnění, nutriční deficience, metabolické choroby

​

CEA: (collie eye anomally):
je dědičné oční onemocnění, které způsobuje defekt zadní stěny oka, vyskytující se oboustranně v obou očích.  Při postižení oka CEA se na sítnici objevuje zkroucení primárních cév, záhyby, odchlípení sítnice, nitrooční krvácení, dochází k nedovření fetální oční štěrbiny. 

​

PRA (progresivní retinální atrofie):
Onemocnění vedoucí k degeneraci sítnice končící slepotou. PRA obvykle postihuje nejprve tyčinky a až v pozdějším stadiu onemocní čípky. Proto také k prvním příznakům tohoto onemocnění patří šeroslepost. Později se rozvíjí také ztráta schopnosti vidět ve dne. Pokud však zvíře zůstává ve známém prostředí, se svým handicapem se dokáže poměrně dlouho vyrovnávat. Postupně se také vytváří zákal čočky - katarakta.

​

CMR1(multifokální retinopatie typ1):
Onemocnění CMR se většinou rozvíjí velmi brzy, ještě před čtvrtým měsícem života štěněte. Projevuje se podsítnicovou akumulací materiálu, způsobující šedorůžově zbarvené léze. Tyto léze, podobné puchýřkům, mají různou velikost a tvar a jsou dobře patrné na obou očích postižených jedinců. Některé puchýřky na sítnici se mohou ztrácet bez trvalých následků, jiné vytváří neodstranitelné jizvičky. I přes trvalé poškozování sítnice postižených jedinců dochází k úplné ztrátě zraku obvykle až ve vyšším věku. Někteří psi postiženi CMR vykazují klinické příznaky choroby až ve starším věku. 

​

  Pohybový aparát

​

​

DKK- (Dysplazie kyčelního kloubu):
Dysplazie je termín pro vývojové onemocnění kloubů u psa. Dysplazie kyčelního kloubu se projevuje nedostatečným utvářením kyčelní jamky a hlavice stehenní kosti. Kloubní plochy kyčelní jamky a hlavice stehenní kosti se navzájem neshodují svým tvarem a tím je kloub nestabilní. U zdravého kyčelního kloubu zapadá hlavice kosti velmi pevně do kloubní jamky. U postiženého kloubu je toto spojení volnější. Pokud je tedy takový kloub volný, dochází při pohybu psa k dráždění kloubní chrupavky, přetížení kloubního pouzdra a vazů a to vede v pozdějším stadiu ke vzniku degenerativních změn v kloubu, např. artrózy. Projevy závisí jak na stupni dysplazie (lehký, střední, těžký), tak na zátěži, které je pes během života vystaven. Ta ovlivňuje i věk, kdy se potíže spojené s tímto onemocněním projeví.

​

Nejčastější příznaky jsou: obtížné vstávání, potíže „než se rozejde“- to znamená strnulá, neohebná chůze první kroky po klidu, vrávorání zadních nohou, obroušené drápy zadních končetin, potíže při chůzi do schodů, uklouznutí při běhání do zatáčky, současné odrážení se oběma pánevními končetinami, změna potíží při změně počasí – neprospívá hlavně zima a vlhko, může se objevit i zvýšená agresivita v důsledku bolesti, asymetrie při sezení - bolavá končetina není pod tělem, ale vytočená do strany.

​

Jedná se o vývojové nikoliv vrozené onemocnění s polygenní dědičností. Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti také vliv vnějších faktorů.

​

PODLE FCI SE DKK HODNOTÍ TAKTO

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

DLK-(Dysplazie loketní kloubu):
Termín dysplazie lokte je používán k označení artrózy loketního kloubu. Toto degenerativní kloubní onemocnění může být způsobeno bud' izolovaným loketním výběžkem kosti loketní, odlomeným korunním výběžkem kosti loketní, osteochondrózou kloubní chrupavky kosti pažní nebo kombinací těchto poruch. Postižení psi velmi často kulhají nebo mají abnormální chůzi, která je popisována jako nadměrné „pádlování“ a „mávání“ předními tlapami. Takovéto příznaky lze pozorovat již u psů ve stáří 4. měsíců. Ze začátku může být kulhání jen občasné, ale také trvalé, může být jen nevýrazné, ale také velmi těžké. Při chůzi je viditelná snížená hybnost v lokti. Často majitel pozoruje nejsilnější bolestivost po ránu a po delším odpočinku, většinou se kulhání zhoršuje po delší fyzické námaze. Zvíře může lokty vytáčet nebo naopak stáčet dovnitř a často stojí s nohami vytočenými ven.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

 

 

SA-(spondylóza páteře):
Jedná se o degenerativní onemocnění páteře, které vede ke vzniku výrůstků/ostruh na obratlích. Tyto výrůstky časem začnou vytvářet můstky, načež může dojít až ke srůstu páteřních obratlů. Jedná se o artrotické onemocnění a proto je nutné očekávat, že se časem projeví i typické příznaky pro toto onemocnění. Je jím např. snížená hybnost páteře a bolestivost (pes může kulhat), která se často zhoršuje při změnách počasí nebo prochladnutí. Obecně je tedy dobré psa s SA v zimě zakrývat zateplenou vestou, čímž můžete částečně předejít bolestem. 

​

PL-(Luxace patelly/čéšky):
Relativně časté onemocnění kolenního kloubu psů. Klinické příznaky luxace pately jsou poměrně různorodé a samozřejmě závisí na stupni postižení. U 1. stupně luxace se zpravidla nesetkáváme s výraznými příznaky, takže tento stupeň bývá spíše náhodným nálezem při vyšetření u veterinárního lékaře. Pokud se příznaky vyskytnou, jedná se o příležitostné zvednutí postižené končetiny na několik vteřin a následnou normální chůzi. Vyšší stupně luxace pately se už projevují výrazněji – jedná se o kulhání různé intenzity, rotace končetiny ve směru luxace, často pozorujeme pravidelné nadnášení končetiny, které je mnoha majiteli psů považováno za zcela normální a přitom je to jeden z typických příznaků luxace pately. V těžkých případech, zejména u 4. stupně luxace, dochází k deformitě končetiny, a pokud je postižení oboustranné, pes se pohybuje velmi obtížně a není schopen se postavit vzpřímeně na pánevní končetiny. Příznaky pozorované při luxaci pately jsou způsobeny jednak bolestí vyvolanou samotným vykloubením a také omezenou funkčností kolenního kloubu. 

 

 OSTATNÍ

​

MDR1:
gen ovlivňující přecitlivělost na některé léky. Pes postižený mutací genu MDR1 nemá správnou funkci odvádění toxinů a léků z mozku, což může mít za následek abnormální neurologické příznaky. Výsledkem může být neurologické onemocnění vyžadující několikatýdenní léčbu na klinice nebo dokonce smrt. 

Léky, které při mutaci MDR1 je lepší se vyhnout či snížit dávku: